Maturitní ročník - bylo mi jasné, že to nebude procházka růžovým sadem ale rozhodně jsem si nemyslela, že to bude cesta po žhavých uhlících rovnou do doupěte samotného ďábla. Ano, možná přeháním, ale asi mnozí z Vás chápete, co se snažím říct.

V podstatě je začátek listopadu ale já bych už potřebovala prázdniny abych mohla svou vyčerpanou mysl trošku odreagovat, protože i ty kdysi posvátné víkendy jsou nyní zasvěcené škole. To jsou samé maturitní otázky, testy, slohovky a když už teda mám volný čas měla bych jej věnovat do příprav na certifikát FCE. A to se ještě teď rozhoduji udělat si další anglicky certifikát - říkejte mi blázne. (haha) 

Další stresování nastává v případě, kdy se mě někdo zeptá kam vlastně mířím na vysokou školu. V tomhle ohledu jsem naprosto a kompletně ztracená. Jediné co vím je, že musím a chci co nejdále od té zákeřné ekonomiky, která mi ztěžuje poslední čtyři roky mého života.

Aventura Española

Buenas tardes mis amigas

Mnozí z Vás, kteří mě sledují na mém YouTube kanále ví, že jsem v květnu strávila celé tři týdny ve španělské Córdobě, kde jsem podstoupila školní praxi. Córdoba se nachází v Andalusií a netušila jsem, že si jí - a vlastně celé Španělsko, tak moc zamiluji. 

Dobrodružstí začalo 2. května, kdy jsme v brzkých hodinách odlétávaly z Bratislavy do Malagy. Bylo vidět na mých spolucestovatelkách - ale určitě i na mě, že za nadšenou tváři se schovává i strach, jak budou následující týdny probíhat.

 Stačilo už zaslechnout pár španělských frází v letadle a moje tělo začalo stresovat, jestli se vlastně vůbec domluvím - spoiler, strachovat jsem se vůbec nemusela. 

O Španělsku jsem věděla, že je hodně ovlivněná obdobím, kdy tam byli Arabové ale nikdy jsem si nedokázala tu krásu představit. Erasmus nám zajistil mnoho aktivit abychom mohly poznat nejen naše domovské město Córdobu, ale i sousední Granadu a Seville, které nám naprosto vzaly dech. Alhambra, která se nachází v Granadě je rozhodně jedno z nepůsobivějších míst, kde jsem v životě byla. Na spoustě fotografií v učebnicích španělštiny jsem viděla známé Patio de los Leones (ona fotnánka se lvy okolo), ovšem v reálu je to mnohem působivější a celé místo mi přišlo kouzelně klidné a harmonické - pokud si ovšem odmyslíte všechny turisty okolo. 

V Seville mě zase okouzlilo Plaza de España. Tolik radosti na jednom místě, až mě mrzí, že my jej mohli prozkoumávat pouze půl hodinky. Navštívili jsme také Plaza de toros, neboli byčí arénu, která nás svou architekturou sice oslnila, ale naše čtveřice nepatřila mezi nadšence tohoto sportu, nebo jak vlastně to nazvat. Nikdy dříve mi to nevadilo, ale to jsem taky netušila, že na konci této zábavy skončí plno mrtvých býků. 

Popravdě nikdy jsem nebyla velký nadšenec do Španělska, nikdy mě nelákalo tam jet, každopádně díky Erasmus+ si můžu přidat další zemi na list, kde se chci znovu podívat. 

Keep travelling 

Barbora

London Week DAY 4

Hello Everybody!
Jak se máte? Po poněkud dlouhé době, jsem se rozhodla se s vámi podělit o poslední den, strávený v Londýně. V archívu článku můžete již najít předchozí tři dny, kde jsem procestovala např. Brighton a nebo se podívala do Harry Potter Studios.

Poslední den, jsme se šli projít k Tower Bridge a navštívit Tower, kde jsme podle mě měli až moc dlouhý rozchod, takže se tam už plno studentů stačilo unudit.
Měli jsme ono štěstí, že se právě v tu hodinu, kdy jsme obdivovali jeden z symbolů Londýna (Towe Brigde) pod ním podplouvala velká loď, která potřebovala aby se most zvedl. Řeknu vám, že to tedy zabere času. Ovšem jsme z toho byli nadšení přesně jako děti ze školky.
Mimochodem už jsem se vám zmínila jak vypadá všechno v Londýně tak krásně? Restaurace, kavárny, hospody, i dokonce obyčejná trafika!

Po prohlídce historie jsme se přesunuli do naprosto rozdílného světa, a to proto že následovala návštěva the city of London, neboli ta moderní část plná obchodních mrakodrapů a kanceláří.
Pomalou cestou jsme se dostali na Ludgate Hill, kde stojí St. Paul's Cathedral. Popravdě mě překvapilo jak je tahle stavba monstrozní a dech-beroucí!
Jelikož čtvrtý den, byl rovněž i náš poslední, všichni jsme se rozběhli do obchůdků v blízkostí katedrály, abychom dokoupili poslední suvenýry, a nebo dokonce jídlo do autobusu na zpáteční cestu. Jen tak mimochodem sendviče z M&S jsou snad ty nejlepší, co jsem kdy jedla!
Přes Millennium Bridge jsme se dostali na nábřeží k Tate Modern a také k Shakespeareovému divadlu Globe.

Poslední zastávkou před nástupem do autobusu pro nás byl Greenwich, kde se také nachází nultý poledník. Proto jsme u Millennium Bridge nasedli na lodní taxi a po poněkud špinavé Temži se dostali právě do stanice, kde jsme potřebovali, neboli do Greenwich, kde jsme dostali další rozchod před tím, než jsme odešli na poledník. Měli jsme dvě možnosti 1. jít zase nakupovat 2. přejít pod Temží na druhý břeh.
Naše skupinka se vydala podchodem na druhý břeh a jen tak mimochodem kdyby vás to někoho zajímalo, v onem podchodě se natáčelo několik částí do videoklipi Eda Sheerana Give Me Love, takže fangirling moment zase.

THE END

London Week - DAY 3

Hello Everybody!
Třetí den našeho týdnu v Londýně jsme strávili v přímořském městě Brighton. Ono město mě okouzlilo svou krásou již před odjezdem do Anglie, avšak když jsem měla možnost projít se po typickém Brighton Pier, nebo nádhernými, malinkatými uličkami Lanes zamilovala jsem si městečko ještě více. Dalo by se říct, že Brighton a Londýn jsou naprosto rozdílná města, přesto však podobná. Londýn mi přijde hektický, na každém rohu narazíte na turisty a v obchodech se musíte tlačit s miliony lidí. Brighton má ovšem taky spoustu turistů, ale tam mi to prostě nepřišlo tak "hektické".

Do městečka náš autobus dorazil zhruba kolem desáté hodiny dopoledne a jako první věc jsme se všichni rozběhli na pláž, kde byl také měli pár minut rozchod, než jsme se přesunuli do Sealife. Moře, bylo sice studené, ale to nikomu nezabránilo v tom, aby do něj alespoň po kotníky vlezl. Na řadu přišly tisíce fotek s Brighton Pier nebo Brighton Eye za zády. Poté nás už průvodkyně odvedla do mořského světa, od kterého jsem popravdě čekala něco více, ale i tak to byla krása.

 Jako první věc co se v Sealife konala hned po vstupu bylo, že vás po skupinkách fotili a poté jste si na fotku mohli vybrat vlastní pozadí, ale popravdě zaplatit £20 za fotku většině přišlo ulítlé a tak myslím, že si jí od nás ani nikdo nezakoupil. Uvnitř to bylo nádherné, jenomže se tam celkem dost špatně fotilo. Ovšem z čeho byla celá naše skupinka asi nejvíce nadšená byl takový ten tunel, kde vidíte nad sebou plavat ryby, želvy i žraloky.

Po návštěvě Sealife jsme se pomalu přesunuli na nádherně upravený trávník Royal Pavilion, kde si většina z nás snědla oběd, připravený našima náhradními rodinami, a přitom jsme pokračovali v poslouchání výkladu o této budově. Přiznám se, že já se moc výkladu nevěnovala a místo toho jsem pozorovala brity, kteří se vyhřívali na zářijovém slunci.
Pokračovali jsme na hlavní třídu Brightonu, kde se pomalu začali ukazovat nákupní střediska. Takže hned jakmile jsme dostali další rozchod (nebyl zrovna moc dlouhý v poměru s tolika obchody) všichni se rozběhli do středisek, restaurací, potravin nebo turistických obchodů. Já s kamarádkami jsem zamířila znovu do Primarku (nesuďte mě), kde zůstala znovu část mé peněženky a poté jsme navštívili obchod s  názvem "99 pence", kde opravdu bylo vše za pouhých 99 pencí a tak není divu, že i tam zůstala většina našich peněz. Nemohla chybět typická návštěva knihkupectví!

A poslední zastávka naší návštěvy v Brightonu bylo molo Brighton Pier, které považuji za nejkrásnější místo, které jsem dosud navštívila. Uprostřed mola (no na bližším středu), je velká herna, ve které se teda nesmělo fotit (ugh). Ale myslím, že si to dokážete sami představit - hrozně moc automatů s plyšáky a taky různé herní automaty. Po přesunutí kousek dál, jsme nalezli část herny určené starším 18 let. Také venku naleznete různé kolotoče, photobooth a další zábavné věci.

Odjezd z městečka se stal skutečností a my už mířili na Beachy Head. Já jsem tušila, že nahoře mě bude čekat krása, ale to co jsem viděla nedokážu vlastně ani popsat. Bylo to ... ne, prostě to nedokážu popsat, ale snad vám alespoň fotku trochu dokážou přiblížit co jsem viděla.

Před tím, než jsme se vrátili zpátky do Londýna k rodinám, jsme se zajeli na chvíli podívat do blízkého města Eastbourne. Někteří si odběhli na toaletu, druzí běželi fotit profilové fotky na sociální sítě a takový looser jako já si povídal s rybáři.

TO BE CONTINUED...